Funkce a význam vody pro pro organismy
Biologická funkce vody je prakticky jediným univerzálním rozpouštědlem ve světě živých
soustav-organismů. Zhruba 15 % jsou organismy vodní, zbytek tvoří organismy suchozemské. Nezbytné ionty jsou Na, K, Mg, Cl, So, Ca, Fe. Důležitá koncentrace solí v prostředí je především ve vodě. Důkazem jejich obsahu a složení je naprosto rozdílná flóra i fauna moří a sladkých vod. Málo živočišných druhů je schopno žít ve vodách sladkých i mořských. Člověk obsahuje tři dny po narození 97 % vody, po osmi měsících 81 % a ve stáří 65-70 % vody. K životu potřebujeme denně 2,5 až 3 litry pitné vody.
Voda tvoří většinu hmoty živých soustav. Organismy mají spory, semena, které mají malý objem vody a díky tomu lépe přetrvávají v nepříznivých podmínkách a neumrznou. Jak už bylo řečeno voda je podmínkou života na Zemi a byla i nezbytnou součástí při jeho vzniku. Voda je velmi dobrým rozpouštědlem mnoha látek.Většina sloučenin je v buňkách rozpustná a životní děje jsou přítomností vody přímo podmíněny, protože všechny životně důležité funkce probíhají ve vodných roztocích. Bílkoviny, nukleové kyseliny se projevují pouze ve vodním prostředí. Látky, které buňky přijímají, nebo vydávají, jsou ve formě roztoků. Buněčné povrchy prostupují molekuly a ionty rozpuštěné ve vodě. Voda má vysokou tepelnou kapacitu a to znamená, že dobře přijímá a udržuje teplo, proto je existence života omezená teplotami, při kterých je voda v kapalném stavu. Voda má také schopnost rozpouštět anorganické soli, díky tomu dochází k osmotickým dějům v buňce.
Při osmóze, pronikají rozpouštědla (vody) do roztoku, odděleného polopropustnou membránou. Tato membrána je dobře propustná pro vodu, ale naopak nepropouští molekuly rozpuštěné látky. Díky tomu, že voda proniká do buňky , tak se daný roztok zřeďuje a zvětšuje svůj objem. Pak máme tzv. osmotický tlak, který jde ve směru opačném než osmóza, a tím zabraňuje samovolnému pronikání molekul rozpouštědla do koncentrovanějšího roztoku. Aby došlo k osmotickému přijímání vody buňkou , tak musí být v hypotonickém prostředí.
Hypotonické prostředí je prostředí o nižší koncentraci osmoticky aktivních látek než má buněčná šťáva vakuolu. Může také dojít k praskání buněčných stěn a to díky intenzivnějšímu osmotickému nasávání vody. Toto můžeme vidět u pylových zrn, nebo u plodů s vysokým obsahem cukrů.
Naopak může být i v hypertonickém prostředí a to je prostředí s vyšší koncentrací osmoticky aktivních látek, u toho uniká voda z buňky ven a tím se protoplast smršťuje a odděluje se od buněčných stěn a tento jev se nazývá plazmolýza. Tento princip přijímání vody v organismech je stejný, jak u rostlin tak i u živočichů a podle toho jak funguje buňka, tak dále funguje správně celý jejich organismus.
Buňka reagující na hypertonické, izotonické a hypotonocké prostředí